Co se mění v ESPR pro malé a střední podniky?

Co konkrétně musíte dělat

Co se od vás očekává

Nařízení ESPR (Regulation (EU) 2024/1781) je rámcové nařízení: stanovuje pravidla hry, ale jejich konkrétní podobu doplňuje až pro jednotlivé skupiny produktů prostřednictvím samostatných delegovaných aktů. Pro podnik s 10 až 100 zaměstnanci to znamená, že nařízení samo o sobě zatím nepožaduje přímou akci, ale určuje, co se postupně, skupinu produktů po skupině produktů, bude přibližovat. Článek 1 nařízení ESPR popisuje předmět a rozsah: nařízení se v zásadě vztahuje na fyzické produkty uvedené na trhu EU, s řadou výjimek, jako jsou potraviny, léčiva a živé organismy. Praktické povinnosti vyplývající z tohoto rámce se k podnikům dostávají postupně.

Zjištění, zda a kdy přichází na řadu daná skupina produktů

Protože nařízení ESPR samo nestanovuje požadavky specifické pro jednotlivé produkty, je prvním praktickým krokem pro malého či středního výrobce nebo dovozce zjistit, zda jejich vlastní produkt později podléhá delegovanému aktu, a pokud ano, kdy. To vyžaduje sledování pracovního programu Komise podle skupin produktů, což je něco, na co si mnoho menších podniků nevyhrazuje strukturovaný čas. Kdo si to chce ověřit pro vlastní sortiment, najde přehled na které skupiny produktů malých a středních podniků podléhají nařízení ESPR a může si prohlédnout stav své skupiny produktů prostřednictvím pořadí, v němž přicházejí na řadu jednotlivé skupiny produktů.

Pochopení toho, že požadavky se liší v jednotlivých skupinách produktů

Nařízení ESPR dává Komisi pravomoc stanovit prostřednictvím delegovaných aktů požadavky na udržitelnost, opravitelnost, recyklabilitu a poskytování informací — vždy však přizpůsobené jedné skupině produktů. To znamená, že výrobce například nábytku a výrobce elektroniky se setkávají s různými konkrétními požadavky, i když podléhají stejnému rámcovému nařízení. Pro podnik vedoucí produkty v několika kategoriích tedy nejde o "dodržování nařízení ESPR" jako o jednu akci, ale o zjištění, co konkrétně bude platit pro každou skupinu produktů. Podrobnější vysvětlení, jak delegované akty fungují, se nachází na co je delegovaný akt a proč určuje, co musí podnik dělat.

Zvážení digitálního produktového pasu jako opakujícího se prvku

Jedním z nástrojů, které nařízení ESPR umožňuje, je digitální produktový pas: strukturovaný soubor s informacemi o produktu, zpřístupněný prostřednictvím datového nosiče, jako je QR kód. Ne každý delegovaný akt nutně zavede pas, ale pas je právě tím nástrojem, který má Komise na mysli pro více skupin produktů. Pro malý či střední podnik je praktické nečekat, až se jejich skupina produktů konkrétně objeví, ale již pochopět, co pas obsahuje a která data do něj patří. Úvod na toto téma se nachází na co je přesně digitální produktový pas pro produkty, a přehled očekávaných kategorií dat je na která data budou obsahovat digitální pas produktu.

Posouzení, zda "malý" znamená výjimku

Opakující se otázka menších výrobců je, zda velikost podniku je důvodem pro vyloučení z povinností. Nařízení ESPR uvažuje především z hlediska skupin produktů a nikoli velikosti podniků, ačkoli delegované akty mohou brát v úvahu menší účastníky trhu. Právě toto rozlišení — skupina produktů versus velikost podniku — je přesně tam, kde vzniká mnoho nejasností. Podrobnější diskuse o této otázce se nachází na zda se produktový pas vztahuje také na malé podniky.

Kde to v praxi selže

Jedním z opakujících se vzorů je, že si podniky nařízení ESPR pletou s konkrétní povinností, která již nyní platí, a následně odkládají akci s tím, že "pro naši skupinu produktů ještě nic nebylo zveřejněno" — zatímco čas potřebný na přípravu sběru dat je často delší, než se očekává.

Druhou situací je podceňování klasifikace skupin produktů: sortiment, který se na první pohled jeví jako jedna kategorie, často při bližším zkoumání spadá do více skupin produktů, z nichž každá má svůj vlastní časový plán. Pokud to společnost předem nevyřeší, zjistí to až v okamžiku, kdy již první delegovaný akt nabude účinnosti.

Třetím vzorem je, že společnosti vycházejí z předpokladu, že dovozce nebo subdodavatel data poskytne, aniž by byla taková dohoda zdokumentována — s výsledkem, že nikdo informace skutečně neshromáždí, když jsou potřeba.

Čtvrtá situace vzniká u složených produktů: součást podléhá jiné regulaci než finální produkt, jak je vidět v kombinaci baterie a zařízení. Pokud tento rozdíl společnost nezná, riskuje, že bude zacházet se dvěma povinnostmi jako s jedinou.

Pátým opakujícím se bodem je nerozpoznání skutečnosti, že klasifikace skupin produktů není vždy zřejmá: společnosti předpokládají, že jejich produkt logicky spadá do určité kategorie, aniž by to ověřily v souladu s oficiální klasifikací.

Co si můžete zaznamenat

• Přehled vlastního sortimentu produktů spolu s podezřelou skupinou produktů, včetně otázky, zda může produkt spadat do více skupin současně — viz pro orientaci když produkt spadá do více skupin produktů současně.
• Jeden spis na skupinu produktů se stavem příslušného delegovaného aktu: dosud nezveřejněn, v konzultaci, nebo přijat.
• Seznam dodavatelů a součástí na produkt s poznámkou, kterou stranu mohou která data poskytnout.
• Ověření vlastní klasifikace produktů, například na základě otázek na do které produktové skupiny produkt spadá.
• Časová osa s očekávaným datem vstupu v platnost pro každou relevantní skupinu produktů, aby sběr dat nezačínal až v okamžiku, kdy vstoupí v platnost povinnost — viz také když se stane produktový pas povinný pro produkty.
• Stručná poznámka o tom, které produkty mohou případně spadat mimo rozsah článku 1, a na základě jakého zdůvodnění bylo toto posouzení učiněno.