Má každá součást vlastní pas nebo produkt jako celek?

Obvykle jeden pas, s prostorem pro komponenty

Výchozím bodem ESPR je jeden digitální produktový pas na produkt. Avšak nařízení nevylučuje, že by tento pas byl sestaven z pasů komponent, kterými se produkt skládá. Článek 11 ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781), který popisuje technické uspořádání pasu, tuto možnost záměrně ponechává otevřenou: pro produkty složené z komponent, součástí nebo podskupin lze pas celku propojit s pasy těchto jednotlivých dílů. Zda to pro konkrétní produkt skutečně funguje, není uvedeno v samotné ESPR. To se stanovuje u každé skupiny produktů v delegovaném právním aktu, který se pro danou skupinu připravuje. U většiny produktů, které již nyní podléhají pravidlům ekodesignu nebo jich brzy budou podléhat, tedy ještě není jasno, zda budou mít součásti svůj vlastní pas, nebo zda vše bude sloučeno do jednoho pasu na úrovni produktu.

Pro koho je to relevantní — a pro koho ne

Tato otázka se týká zejména produktů složených ze součástí, které samy mohou být předmětem požadavků ekodesignu, nebo které vyrobila jiná účastnice trhu než výrobce konečného produktu. Myslete na zařízení vyměnitelnou baterií, motor nakupovaný zvlášť, nebo modul, který se také prodává samostatně. U jednoduchého produktu bez relevantních subkomponent — jednoho jednoduchého artiklu vyráběného a prodávaného jako celek — je tato otázka v praxi méně použitelná: tam je jeden pas na úrovni produktu zřejmou volbou. Také je důležité rozlišit: jde zde o otázku, zda budou mít součásti svůj vlastní pas, nikoli o otázku, jaké údaje musí být v tom pasu obsaženy. Druhá jmenovaná se stanovuje zvlášť u každé skupiny produktů, odděleně od otázky struktury, která zde hraje roli. Ani zde nejde o náhradní díly prodávané samostatně po koupi hlavního produktu — to je jiný problém řešený jinde v ESPR.

Zatím žádný pevný termín: to určuje skupina produktů

Neexistuje obecný termín, do kterého bude jasno, zda budou mít součásti svůj vlastní pas. To je dáno tím, že ESPR tuto volbu sama nedělá, ale předává ji delegovaným právním aktům pro jednotlivé skupiny produktů. Dokud pro určitou skupinu produktů nebude přijat delegovaný právní akt, neexistuje také odpověď na otázku, zda budou mít součásti produktů v dané skupině svůj vlastní pas. Do té doby je však již jisté, že bude pas doprovázen jedinečným identifikačním číslem, jak to popisuje článek 12 ESPR, a že technické uspořádání pasu musí být nastaveno tak, aby propojení mezi pasy byla možná, pokud se to pro danou skupinu produktů ukáže jako relevantní. Přesné provedení — které skupiny produktů to budou používat a pro které součásti — se tedy řídí jednotlivými delegovanými právními akty a ty se postupně zveřejňují pro různé skupiny produktů.

Co to znamená pro构造 vašeho pasu

Pro výrobce nebo dovozce, který se zabývá více skupinami produktů, je praktický postup následující. Nejdříve se zjistí, která delegovaná právní úprava se vztahuje na daný produkt, a zda obsahuje něco o pasportech na úrovni součástí. Následně se zmapuje, které části produktu samy již podléhají požadavkům na ekodesign nebo mohou v budoucnu podléhat — například proto, že jsou také samostatně uváděny na trh. Poté je třeba ověřit, zda dodavatel takové součásti již má své vlastní údaje o produktu, které by mohly být začleněny do propojeného pasportu, a zda je vlastní organizace dat uspořádána tak, aby propojení mezi pasportem finálního produktu a pasportem součásti bylo technicky možné. Pro podniky, které vyráběly produkty v několika skupinách produktů, je praktické posoudit tuto strukturální otázku pro každou skupinu zvlášť: to, co platí pro jeden produkt, nemusí platit pro druhý, právě proto, že každá delegovaná právní úprava dělá svou vlastní volbu.

Základ: články 11 a 12 nařízení ESPR

To, že pasport může být složen z propojených pasportů součástí, vyplývá z článku 11 nařízení ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781), které upravuje technické nastavení a provoz digitálního produktového pasportu. To, že pasport — a tedy i jeho jednotlivá část — obdrží vlastní jedinečný identifikační kód, vyplývá z článku 12 téhož nařízení. Oba články ponechávají konkrétní naplnění pro určitou skupinu produktů na delegované právní úpravě, která se pro danou skupinu přijme: samotné nařízení ESPR neukládá povinnost pasportů na úrovni součástí, ale umožňuje je tam, kde se pro skupinu produktů jeví jako vhodné.

Kdo chce vědět, zda se to týká vlastního produktu, měl by nejlépe konzultovat delegovanou právní úpravu pro danou skupinu produktů jakmile bude zveřejněna, a do té doby si systematicky zmapovat, které části produktu by mohly být relevantní pro propojený pasport.

Na čem je to založeno

Samotné nařízení je k dispozici na EUR-Lex. Odkazujeme na jednotlivá tvrzení; nemusíte nám věřit.

Co konkrétně musíte dělat

Co se od vás očekává

ESPR upravuje digitální produktový pas na úrovni produktu uvedeného na trhu, nikoli automaticky na úrovni každé jeho součásti. Ale "produkt" není vždy totožný s "jedním fyzickým celkem" — a právě to je místo, kde se otázka pro podnik vyrábějící nebo dovážející složené produkty stává komplikovanou.

Určení produktu, který má být identifikován

Článek 12 ESPR (Nařízení (EU) 2024/1781) ukládá povinnost mít jedinečný identifikační kód na produkt. To, co se přitom počítá jako "jeden produkt", se vyplňuje podle produktové skupiny v delegovaném právním aktu. Pro výrobce s 10 až 100 zaměstnanci to v praxi znamená, že je třeba znovu posoudit dělení sortimentu: je pračka jeden produkt s jedním pasy, nebo obdrží motor a elektronický modul uvnitř také vlastní identifikační kód, protože sami spadají pod produktovou skupinu? Toto rozlišení určuje, zda stačí jeden jedinečný identifikační kód na produkt nebo zda je nutná struktura podřízených kódů.

Přizpůsobení technického návrhu produktové struktuře

Článek 11 ESPR popisuje, jak je digitální produktový pas technicky nastaven, včetně možnosti spojování pasů. Pro podniky, které skládají produkty z součástí s vlastní povinností mít pas — myslíme na baterii v elektrickém přístroji — to znamená, že pas konečného produktu nemůže být oddělen od pasu této součásti. Jak spolu tyto dva pasy prakticky související, závisí na produktových skupinách, které jsou v sázce; viz jak více produktových pasů pro jeden produkt spolupracují způsob, jakým je toto spolupůsobení nastaveno.

Rozhodnutí, zda jsou součásti vzájemně propojeny nebo zůstávají oddělené

Pokud je součást sama o sobě povinna mít pas, vzniká otázka, zda se tento pas odkazuje na pas konečného produktu, nebo naopak, nebo obojí. Nejde o otázku preferencí, ale o to, co technický návrh z článku 11 umožňuje a co pravidla produktové skupiny předepisují. Pro střední podnik, který například nakupuje motory a začleňuje je do vlastního konečného produktu, to znamená, že musí být předem jasné, kdo spravuje který pas a jak jsou pasy navzájem propojeny.

Zajištění toho, že identifikační kód označuje správnou úroveň

Jedinečný identifikační kód, který je omylem přidělen na nesprávné úrovni — například jeden kód pro celou produktovou řadu namísto jednoho produktu — vede k pasu, který neodpovídá tomu, co článek 12 požaduje. Pro podniky pracující s dávkovou výrobou (stejný kód pro celou šarži) je to skutečný bod pozornosti: kód musí označovat úroveň, kterou právní předpisy pro danou produktovou skupinu vyžadují, nikoli úroveň, která je administrativně nejjednoduší.

Kde to v praxi selže

Výrobce kuchyňských zařízení považuje samostatnou baterii u ruční míchačky za příslušenství, aniž by zkontroloval, zda tato baterie sama nespadá pod nařízení o bateriích a vlastní povinnost mít pas. Konečný produkt obdrží pas, baterie nikoli — přestože ji lze samostatně obchodovat a vyměňovat.

Dovozce nábytku s integrovanou elektronikou (osvětlení, nastavitelné díly) se domníváním, že jeden pas na celý nábytek je dostatečný, bez prošetření, zda elektronický modul nespadá pod jinou produktovou skupinu s vlastními požadavky.

Podnik, který skládá součásti od různých dodavatelů do jednoho konečného produktu, přidělí konečnému produktu nový identifikační kód, ale přitom ztratí přehled o identifikačních kódech, které již jeho dodavatelé přiřadili svým vlastním součástem. Při zpětném stažení z trhu nelze pak zjistit, který pas patří ke které součásti.

Výrobce se sám rozhodne, aniž by se řídil pravidly pro skupinu produktů, že "jeden pas na prodejní jednotku" je praktickou normou — a později zjistí, že delegovaný akt pro danou skupinu produktů vychází z jiného předpokladu.

Podnik ručně aktualizuje pas konečného produktu po změně v součásti, ale pas samotné součásti zůstane nezměněn, čímž se oba pasy navzájem neshodují.

Co si můžete zaznamenat

Přehled podle skupiny produktů toho, co se podle příslušného delegovaného aktu považuje za "produkt": konečný produkt, modul nebo obojí.
Schéma struktury produktu, ve kterém je uvedeno, které součásti mají vlastní povinnost mít pas a které ne.
Dohody s dodavateli o tom, kdo přiděluje a spravuje identifikační kód součásti a jak se tyto informace předávají při sestavování konečného produktu.
Pracovní postup pro přidělení jedinečného identifikačního kódu na každé úrovni, kterou vyžaduje právní předpis, včetně toho, kdo v rámci podniku o tom rozhoduje.
Stanovenou metodu pro propojení pasů, aby byly změny v pasu součásti také sledovatelné v pasu konečného produktu.
Dokumentace posouzení, které bylo provedeno v případě pochybností o úrovni třídění — užitečné při pozdější kontrole nebo v případě dotazů dozorujícího orgánu.

Prodpas.eu poskytuje šablony pro registraci struktury produktu a pro dohody s dodavateli o identifikačních kódech, aby tato registrace nemusela být znovu vymyšlena pro každou skupinu produktů.

Toto není právní porada. Tato stránka poskytuje obecné informace o právních předpisech, na které se tato platforma zabývá. Neznáme vaši situaci. Pokud si nejste jistí ohledně vašeho vlastního případu, poraďte se s právníkem nebo příslušným orgánem dohledu.

Napsáno s pomocí AI na základě výše uvedených zdrojů, zkontrolováno člověkem dne 2026-08-22. Není něco špatně? Dejte nám vědět — opravy mají přednost.